Historie Zámku Česká Kamenice

Město Česká Kamenice bylo založeno na křižovatce dvou zemských stezek, tzv. „české cesty“ a „lužické cesty“, patrně v prostoru staršího slovanského osídlení někdy v sedmdesátých letech 13.století za vlády krále Přemysla Otakara II. (1253 – 1278). První výslovná zmínka písemných pramenů o městě Kamenici děje se až roku 1352. Naše město je zde uvedeno jako „Kamenycz oppidum“ – město Kamenice s farním kostelem. Větší hojnosti písemných dokladů se nám dostává ku konci 14.století, kdy pánem je tu Jan III. z Michalovic, známý též coby Michalec. Právě on vydal městu první listinné doklady.

Kamenickým měšťanům potvrdil roku 1380 městskou knihu – zde se dovídáme například to, že k soudnímu okrsku města patřily vsi Horní a Dolní Kamenice, Jánská, Oleška, Srbská Kamenice, Všemily, Jetřichovice, Vysoká Lípa, Rynartice, Chřibská, Lipnice, Líska, Kunratice, Prysk, Kamenický Šenov, později Studený a Kamenická Nová Víska. Dále pak roku 1383 vydává právní dokument, kterým měšťanům přiznává právo tzv. odúmrtě.

Roku 1394 prodal Jan Michalec měšťanům za 70 kop grošů platy z lázně, pivovarní pánve a zboží přiváženého na trh. Město tak získalo důležité právní dokumenty, které se staly základem práv obyvatel českokamenického panství. Měšťané využili finanční tísně vrchnosti, která nakonec prodala Šarfenštejnské panství Hynkovi Berkovi z Dubé (1405–1406). Jeho potomek Jindřich panství kolem roku 1428 postoupil Zikmundovi z Vartenberka.

Rod Vartenberků držel panství dlouhá léta, rozšiřoval městské svobody a uděloval výsady – město mělo solný obchod, týdenní a výroční trhy. Roku 1492 povolil Zikmund měšťanům prodávat pivo v okolních vesnicích. Vše se odehrávalo v neklidné době husitských válek.
Česká Kamenice byla opakovaně navštěvována husitskými vojsky – podle tradice zde tábořil i Jan Žižka pod vrchem Sedlo. V 15. století vyvolávali nepokoje Vartenberkové, kteří se střetávali s okolní šlechtou, saskými knížaty a hlavně se svazem lužických měst – Šestiměstím (Bautzen, Görlitz, Zittau, Löbau, Kamenz, Lauban).

Roku 1444 tato koalice s Pražany a litoměřickou hotovostí provedla ničivou výpravu – vypálila hrady i Českou Kamenici, včetně kostela sv. Jakuba.

V roce 1511 prodal zadlužený Zikmund II. z Vartenberka celé své panství Mikuláši Trčkovi z Lípy, ten ho však brzy postoupil saskému rodu Salhausenů. Českokamenická část připadla Bedřichovi, jehož dcera Anna ji kolem roku 1536 věnem přinesla zpět Vartenberkům sňatkem s Prokopem z Vartenberka. Panství zůstalo v jejich držení až do roku 1614, kdy bylo kvůli dluhům prodáno Radslavu staršímu Vchynskému z Vchynic a Tetova. Rod Kinských pak držel českokamenické panství až do roku 1945, kdy došlo ke zrušení velkostatků po druhé světové válce.

Přestože na město dopadnou v různé míře hrůzy válečných let třicetileté války, ničivé požáry a zhoubné povodně, město se zdárně vyvíjí. Po ukončení války v polovině 17.století se v městské aglomeraci nachází zhruba 236 domů. Berní rula z roku 1654 udává pro Kamenici 6 domů pustých a pouze 1 dům pohořelý. O sto let později roku 1757 je to již 323 domů, k roku 1843 pak 451 domů atd. Demografické údaje rovněž svědčí o vcelku zdárném vývoji.

Tak například počet obyvatel k roku 1713 čítá 1.782 duší, k roku 1843 je to již 3.215 obyvatel. Nejvyššího počtu obyvatel dosáhla trojí Kamenice (Horní, Dolní a město) ve 30. letech 20. století. V roce 1930 zde žilo celkem 6.637 obyvatel. Jen pro srovnání, dnes (rok 2008) ve správním území města trvale žije celkem 5.523 obyvatel. Do dalšího růstu města v 19.století také mocně zasáhl rozvoj zejména textilního a průmyslu.